Bílá barva zvířat v přírodě je vždy něčím výjimečným. Dalo by se říct, že jde o určitou anomálii (až na zvířata žijící v polárních oblastech, kde jim bílá barva naopak pomáhá při přežití). Ne jinak je tomu i u bílých koček.
Bílá kočka bývá zpravidla hluchá. Je to defekt způsobený genetickou vadou. Díky tomu jsou často jsou bílé kočky neprávem označované za špatné matky. Svoje kočičí děti zkrátka neslyší. Ne všechny bílé kočky jsou hluché. Pokud máte doma bílou kočku, její sluch můžete prověřit jednoduchým testem. Předpoklady k hluchotě mívají především bílé kočky s modrýma očima. U koček s jantarovýma očima je pravděpodobnější, že mohou slyšet.
Když chce někdo otestovat sluch kočky, je důležité, aby hluk nebo zvuk, kterým chce kočku vyzkoušet, dělal mimo její zorné pole. Také je důležité tento zvuk produkovat takovým způsobem, aby nezpůsobil vibrace např. o podlahu nebo plochu, na které kočka stojí nebo se jí dotýká. Vibrace by tak test rovněž znehodnotily. Kočka, která je absolutně hluchá, ucítí tyto vibrace přes svoje citlivé polštářky na spodku tlapek. Když ale kočka reaguje na hluk, přitom Vás nevidí a neumožníte jí pocítit vibrace, patříte k těm šťastlivcům, kteří vlastní slyšící bílou kočku.
Bohužel, pokud je kočka hluchá, nemůžete udělat nic, čím byste jí pomohli. Cochlea tohoto zvířete (životně důležitý šnekovitý orgán ve vnitřním uchu) se krátce po narození začala stahovat zpět do sebe a tahle zkáza je absolutně nezvratitelná. Je to geneticky způsobený defekt, který je dědičný z bílé kočky matky na její potomky. Pokud je to možné, je lepší nemnožit a nekřížit dál tyto kočky. Jen tak bude ta malá část bílých koček, které mohou slyšet, získávat pomalu převahu a tento defekt by mohl být teoreticky nenásilnou cestou po pár generacích vymýcený.
Kočky s bílou srstí a modrýma očima jsou často skutečně v ohrožení života díky tomu, že jsou hluché. Obzvlášť pobyt venku je pro ně životu nebezpečný. Četná pozorování majitelů hluchých bílých koček dokazují, že jejich zvíře odhalilo geniální možnost, jak tuto zděděnou indispozici kompenzovat. Reagují totiž velice citlivě na nejmenší vibrace, které vyvolává zvuk a mohou tak téměř „slyšet nohama“. Jejich pozorovací schopnost je mimořádně zesílená, že mohou maximálně využít svůj výborný zrak a nahradit si tím chybějící sluch.
Skutečně to není žádná velká tragédie, pokud někdo zjistí, že jeho kočka je hluchá. Ačkoliv je skrze tuto okolnost mnohdy komunikace mezi člověkem a kočkou podstatně ovlivněná. Ale i člověk se může naučit používat při komunikaci se svojí kočkou nějaký druh znakové řeči. Tzn. používat gesta a pohyby tam, kde by za jiných okolností použil svůj hlas.
Kočka, která má každé oko jiné – modré a jantarové – je hluchá jen na to ucho, ke kterému patří modré oko, ucho u jantarového oka bude normálně fungovat. (potvrzeno pozorováním majitelů tohoto typu koček) Tyto kočky mohou být při lovu v nevýhodě oproti ostatním slyšícím kočkám. Jejich smysl pro směr z jakého přichází akustické signály, je narušený. Na druhou stranu mohou vést naprosto normální a spokojený život a mohou to být dobré kočky matky.